Tragická smrt Hartmuta Tautze na státní hranici v Bratislavě
Aktualizované 10.8.2016 Hartmut Tautz (*10.2.1968, Plauen, NDR - †9.8.1986, Bratislava, ČSSR) je jednou z posledních obětí československé železné opony a zároveň je i jedinou obětí, která zemřela na následky po použití služebních psů Pohraniční stráže ČSSR (PS).
Příběh Hartmuta Tautze je nejsmutnější v tom, že zemřít vůbec nemusel, pokud by mi byla poskytnuta včas odborná lékařská pomoc a také i odpovídající první pomoc na místě, kde k jeho zadržení hlídkou PS došlo. Hartmut Tautz byl nadějný mladý klarinetista, kterému pak nebylo z politických důvodů umožněno dál pokračovat ve studiu protože měl rodinu v Západním Německu (Lesná, 2006).
Hartmut Tautz bydlel se svými rodiči a sestrou v Magdeburgu, kdy krátce před jeho odchodem mu zemřel tatínek (Lesná, 2008) a k útěku se odhodlal tak, že podle vyšetřovacího spisu StB překročil „ilegálně“ státní hranici mezi ČSSR a NDR dne 31. července 1986 u Petrovic, v okrese Ústí nad Labem přicestoval vlakem do Bratislavy kde se ubytoval 1. srpna 1986 ve studenském domově Družba.
Původně se tam ubytoval do 5. srpna 1986 a pak si každý den prodlužoval pobyt, a to chtěl i toho 8. srpna 1986 a to mu bylo odmítnuto s tím, že je zarezervovaný pro celý vlak Družby.
Hartmut se pak odhodlal k útěku v Bratislavě - Petržalce, kde za benzínovým čerpadlem na Kossúthové ulici (dnes Panónská cesta, z benzínové stanice už tam jsou jen základy) a postupně 8.8. 1986 po 22:00 hodině přestříhával ženijně technické zátarasy. Druhá ŽTZ byla signální stěna a ta po přerušení vodiče dala signál na rotu PS Kopčany, kde se dostavila hlídka ve složení vojáků základní služby Hirnera a Kováře se služebními psy Robym a Ryšem.
Ti pak psy pustili podle svých výpovědí na stopu a následně hledali ve vzrostlé kukuřici jak psy tak „narušitele“. Podle jejich výpovědi našli na zemi ležícího Hartmuta Tautze se zraněními na hlavě, končetinách , který volal Hilfe s tím, že psi ho již nekousali, ale jeden ležel vedle něho a druhý jej obcházel.
Není cílem tohoto příspěvku rozebírat etologii psa, ale chování psů tak, jak uvádí vojáci a následně kynolog útvaru je naprosto nemožné. Pes když jednou chytí nepustí a čeká na další pokyny od psovoda. Tvrzení, že ti psi měli „narušitele zneškodnit“ a pak když to bylo s „úspěchem vykonané“, jak uvádí ve spise ho měli hlídat, ale pokud se začal hýbat či bránit to byl signál k útoku. Takto psa vycvičit nejde, pes dělá naučená schémata podle pokynů psovoda. Osobně se jako etolog domnívám, že ti psi nešli od Tautze odvolat a udělali na těle to co udělali. Také tvrzení o tom, že s nimi Tautz bojoval je naprosto nemožné, ti psi jej povalili na zem a kousali, to kolo v kukuřici není od zápasu Tautze se psy, ale je vytvořeno jak od útoku psů tak i pak jak hlídka na místo svítila apod. A nikoliv od zápasu chlapce se psy.
Pohraničníci místo toho aby mu poskytli první pomoc prováděl velitel hlídky Hirner se psem na vodítku kontrolu kukuřice v okolí a Kovář jej vyslýchal a lustroval jeho občanský průkaz. Volal jen Hirner na rotu, že je „narušitel“ zraněný a potřebuje lékařskou pomoc. Pohraničníci jej pak po příchodu dozorčího roty naložili do auta a odvezli na rotu, kde pak čekali na lékaře brigády PS. Ten pak Tautze dopravil do Vojenské nemocnice ve 23:50 čili skoro za 80 minut po zranění. Je jasné, že mu nikdo pomoc neposkytl do doby než ho převzal lékař, protože ve stavu v jakém ho dovezli do nemocnice byl již ve třetím stádiu hemoragicko – traumatického šoku, kdy už mu nebylo pomoci.
Případ sice byl šetřen VOP – vyšetřovatelem VOP kpt. JUDr. Gaplovský Bratislava, ale byl uzavřen s tím, že nebyl spáchán žádný trestný čin ani přečin. Z pitevního protokolu vyplývá, že včasnou lékařskou pomocí se dalo smrti zamezit, ale to vyšetřovatel VOP nebral vůbec na vědomí, že se mu nikdo skoro 80 minut na místě „zadržení“ ani na rotě nevěnoval. Přitom urgentní zásah lékaře včetně poskytnutí laické první pomoci na místě včetně protišokových opatření je pro zraněného rozhodující.
Hartmut Tautz umírá 9. srpna 1986 v 01:15 ve VN Bratislava a je pak provedena na ÚSL v Bratislavě na Sasínkové ulici soudní pitva. Vyšetřovatel StB npor. JUDr. Kopáč vydal souhlas k pohřbení až 25. srpna 1986. Tělo pak bylo převezeno jak do Magdeburgu, na žádost maminky zemřelého, kde byl pohřben (Lesná,2008).
Poslední cestu Hartmuta Tautze do místa pohřbení zatím ještě je předmětem dalšího výzkumu, ale zatím máme zjištěno, že jej musela převážet Pohřební služba v Bratislavě v té době spadající pod ZARES a pak na hraničním přechodu přeloženo a předáno německé pohřební službě (za asistence STASI).
Závěrem lze říci že komunistický režim byl až do svého konce stejný – krutý ke všem, kteří s jeho podstatou nesouhlasili a i těm, kteří chtěli odejít do svobodné země.
Nejsmutnější a z lidského hlediska naprosto nepochopitelné zůstává, že pro zúčastněné bylo přednější „splnění svých služebních povinností“ než poskytnout první pomoc člověku v bezprostředním ohrožení života smrtí.
Literatura:
Archiv ÚPN, Bratislava vyšetřovací spis vedený na Hartmuta Tautze – fond Krajské správy Zboru národnej bezpečnosti hlavného mesta Bratislavy a Západoslovenského kraja – 18860.
Lesná, Ľ., 2008: Border kilings remain umpisnished decades later. The Slovak Speactor. 13. 10. 2008.
Redakcia: Autor článku prosí každého kto má o tomto smutnom prípade akúkoľvek zatiaľ neuverejnenú informáciu, aby sa s ním skontaktoval prostredníctvom mailu ethology.tigers@gmail.com
Po 30 rokoch od jeho smrti, odhalili Tautzovi v bratislavskej Petržalke pamätník, ktorý pripomína nepotrestané zločiny komunizmu. Viac v galérii.
Příběh Hartmuta Tautze je nejsmutnější v tom, že zemřít vůbec nemusel, pokud by mi byla poskytnuta včas odborná lékařská pomoc a také i odpovídající první pomoc na místě, kde k jeho zadržení hlídkou PS došlo. Hartmut Tautz byl nadějný mladý klarinetista, kterému pak nebylo z politických důvodů umožněno dál pokračovat ve studiu protože měl rodinu v Západním Německu (Lesná, 2006).
Hartmut Tautz bydlel se svými rodiči a sestrou v Magdeburgu, kdy krátce před jeho odchodem mu zemřel tatínek (Lesná, 2008) a k útěku se odhodlal tak, že podle vyšetřovacího spisu StB překročil „ilegálně“ státní hranici mezi ČSSR a NDR dne 31. července 1986 u Petrovic, v okrese Ústí nad Labem přicestoval vlakem do Bratislavy kde se ubytoval 1. srpna 1986 ve studenském domově Družba.
Původně se tam ubytoval do 5. srpna 1986 a pak si každý den prodlužoval pobyt, a to chtěl i toho 8. srpna 1986 a to mu bylo odmítnuto s tím, že je zarezervovaný pro celý vlak Družby.
 |
|
Hartmut Tautz * 10.2.1968 - † 9.8.1986
viac foto na konci článku |
Ti pak psy pustili podle svých výpovědí na stopu a následně hledali ve vzrostlé kukuřici jak psy tak „narušitele“. Podle jejich výpovědi našli na zemi ležícího Hartmuta Tautze se zraněními na hlavě, končetinách , který volal Hilfe s tím, že psi ho již nekousali, ale jeden ležel vedle něho a druhý jej obcházel.
Není cílem tohoto příspěvku rozebírat etologii psa, ale chování psů tak, jak uvádí vojáci a následně kynolog útvaru je naprosto nemožné. Pes když jednou chytí nepustí a čeká na další pokyny od psovoda. Tvrzení, že ti psi měli „narušitele zneškodnit“ a pak když to bylo s „úspěchem vykonané“, jak uvádí ve spise ho měli hlídat, ale pokud se začal hýbat či bránit to byl signál k útoku. Takto psa vycvičit nejde, pes dělá naučená schémata podle pokynů psovoda. Osobně se jako etolog domnívám, že ti psi nešli od Tautze odvolat a udělali na těle to co udělali. Také tvrzení o tom, že s nimi Tautz bojoval je naprosto nemožné, ti psi jej povalili na zem a kousali, to kolo v kukuřici není od zápasu Tautze se psy, ale je vytvořeno jak od útoku psů tak i pak jak hlídka na místo svítila apod. A nikoliv od zápasu chlapce se psy.
Pohraničníci místo toho aby mu poskytli první pomoc prováděl velitel hlídky Hirner se psem na vodítku kontrolu kukuřice v okolí a Kovář jej vyslýchal a lustroval jeho občanský průkaz. Volal jen Hirner na rotu, že je „narušitel“ zraněný a potřebuje lékařskou pomoc. Pohraničníci jej pak po příchodu dozorčího roty naložili do auta a odvezli na rotu, kde pak čekali na lékaře brigády PS. Ten pak Tautze dopravil do Vojenské nemocnice ve 23:50 čili skoro za 80 minut po zranění. Je jasné, že mu nikdo pomoc neposkytl do doby než ho převzal lékař, protože ve stavu v jakém ho dovezli do nemocnice byl již ve třetím stádiu hemoragicko – traumatického šoku, kdy už mu nebylo pomoci.
Případ sice byl šetřen VOP – vyšetřovatelem VOP kpt. JUDr. Gaplovský Bratislava, ale byl uzavřen s tím, že nebyl spáchán žádný trestný čin ani přečin. Z pitevního protokolu vyplývá, že včasnou lékařskou pomocí se dalo smrti zamezit, ale to vyšetřovatel VOP nebral vůbec na vědomí, že se mu nikdo skoro 80 minut na místě „zadržení“ ani na rotě nevěnoval. Přitom urgentní zásah lékaře včetně poskytnutí laické první pomoci na místě včetně protišokových opatření je pro zraněného rozhodující.
Hartmut Tautz umírá 9. srpna 1986 v 01:15 ve VN Bratislava a je pak provedena na ÚSL v Bratislavě na Sasínkové ulici soudní pitva. Vyšetřovatel StB npor. JUDr. Kopáč vydal souhlas k pohřbení až 25. srpna 1986. Tělo pak bylo převezeno jak do Magdeburgu, na žádost maminky zemřelého, kde byl pohřben (Lesná,2008).
Poslední cestu Hartmuta Tautze do místa pohřbení zatím ještě je předmětem dalšího výzkumu, ale zatím máme zjištěno, že jej musela převážet Pohřební služba v Bratislavě v té době spadající pod ZARES a pak na hraničním přechodu přeloženo a předáno německé pohřební službě (za asistence STASI).
Závěrem lze říci že komunistický režim byl až do svého konce stejný – krutý ke všem, kteří s jeho podstatou nesouhlasili a i těm, kteří chtěli odejít do svobodné země.
Nejsmutnější a z lidského hlediska naprosto nepochopitelné zůstává, že pro zúčastněné bylo přednější „splnění svých služebních povinností“ než poskytnout první pomoc člověku v bezprostředním ohrožení života smrtí.
Literatura:
Archiv ÚPN, Bratislava vyšetřovací spis vedený na Hartmuta Tautze – fond Krajské správy Zboru národnej bezpečnosti hlavného mesta Bratislavy a Západoslovenského kraja – 18860.
Lesná, Ľ., 2008: Border kilings remain umpisnished decades later. The Slovak Speactor. 13. 10. 2008.
Redakcia: Autor článku prosí každého kto má o tomto smutnom prípade akúkoľvek zatiaľ neuverejnenú informáciu, aby sa s ním skontaktoval prostredníctvom mailu ethology.tigers@gmail.com
Po 30 rokoch od jeho smrti, odhalili Tautzovi v bratislavskej Petržalke pamätník, ktorý pripomína nepotrestané zločiny komunizmu. Viac v galérii.
Text a fotografie Stanislav Grym © Slovenské pohrebníctvo
publikované vo vydaní SP I. 2016
Späť na tému Česká republika
Kliknutím na obrázok otvoríte fotoprílohu
Prezrite si pohodlne ďalších 24 fotografií.
